
I want to kiss you. - I want to kill you. gnash - i hate you i love you
Říká se, ať si přátele držíte blízko sebe a nepřátele ještě blíž. Protože od lásky k nenávisti je to jen kousek. Asi je to pravdou. Hodně holek má nějakou nejlepší kamarádku a když se jich zeptáte "Jak jste se vůbec seznámil?" polovina z nich vám začne větou: "No, víš my jsme se nejdřív úplně nesnášely.". Přiznejte se, kdo máte nějakého kamaráda/ku, který je podle vás dokonalý, nic vás na něm nesere a všechny jeho stránky, nálady a názory uznáváte? Myslím si, že takový není nikdo. Dám vám jiný příklad. Jste zamilováni do nějakého kluka, ale on si vás nevšímá, ba dokonce ani neví, že existujete. Co od něj čekáte a co byste si radši vybrali? Aby zmizel z vaší hlavy nebo abyste s ním navázali kontakt, ale s možností, že vás může odmítnout.
Já mám třeba jednu spolužačku, kterou zcela nenávidím, ale proč vlastně ji nenávidím? Vždyť se s ní ani nebavím, no asi proto, že ji nenávidím, obviously. Tímhle nechci naznačovat, abyste se teď rázem začali bavit se všema, které ze srdce nenávidíte, ale proř je vlastně nenávidíte?
Proč se vlastně šťastné páry nakonec rozejdou? Říkají, "já už nejsem zamilovaný, promiň, je to moje chyba", ale jak jsi ji mohl milovat předtím, když teď už ji nemiluješ? "Ona se změnila". Aha. Dámy a pánové, i když se člověk změní, je to pořád ten samý člověk, pokud ho třeba nezmění okolí, či nějak trend. Já vlastně ani nevím, co to tady melu. Snažím se něco napsat, ale moc mi to nevychází, stejně si to potom v další větě zas vymluvím. Okay Nusi, tleskám, hah.
Snad mě chápete, asi už je to tou školou. Samé testy, písemky, vstávání, jo, stěžuju si na to už v druhém článku, takže to asi bude pravda. Omlouvám se vám, pokud jste od tohto článku očekávali něco jiného, ale dnes mi prostě nejde nic smysluplného napsat. Tak snad se nezlobíte. Love you foreva!
Btw. Rádá bych se ještě vyjádřila k tomu co se děje momentálně v Paříži. To jsou lidi už opravdu takový svině a prasata? Nechápu to, absolutně. Nejhorší pocit je, že tohle se může stát všude. A my s tím nic dělat nemůžeme, lidi budou pořád takoví. Ale proč? Všichni jsme s Francií za jedno. Jen nechápu, že už v sobě lidi vážně nemají ani kapku úcty a citu.



Nebudu psát, že jsem zpět. Páč nevím, jestli jsem zpět. Nechci mít blog jako povinnost, takže jsem akorát neměla chuť nic napsat. Vlastně jsem vůbec neměla chuť na blog a na psaní a na to všechno okolo. A taky nechci vydávat články o ničem.. No, takže k dnešnímu článku. Oh, dnešní článek vlastně nemá žádné speciální téma a o tom taky rubrika, "co na srdci, to na blogu" je. Píšu o všem a zároveň o ničem. Prostě jedno velké blablablaa.






