November 2015

Hromada myšlenek ze mě musí pryč

27. november 2015 at 17:26 | Nusi |  co na srdci, to na blogu
girl quote

na co mít kluka když mám nejlepší kámošku? řekla a odešla se svým klukem.

Vyslovila má nejmenovaná kamarádka.
Jsem zmatena. Zmatena lidmi, světem a hlavně činy. Abyste mě pochopili, jsem introvert, jsem tichá, ale jsem také ráda bláznivá a v okruhu lidí mně dobře známých. Moje sebevědomí je asi jako iPhone. Několikrát do dne, ten iPhone někdo vezme a praští jím. Asi vám dojde, že ten iPhone už moc dobře nefunguje. Jsem ráda, že se můžu schovat za blog a vykecat se z toho. Problém je v tom, že o mém blogu ví pár lidí a tudíž mi to není příjemné, nechtěla jsem, aby to takhle dopadlo. Nmůžu sem napsat vše a o tomhle by blog podle mě neměl být. Chtěla jsem ho mít jako deníček, napsat cokoliv se mi zrodí v hlavě. No, ale dopadlo to tak, takže s tím nemohu nic dělat.

Včera na tréninku nám trenérka řekla, "Nechci slyšet výmluvy. Chci vidět činy!". Já ty činy vidím. Dnes a denně od lidí od kterých bych to vůbec nečekala. A taky je nevidím od lidí od kterých bych to čekala. Ještě tedy k tomu tréninku. Měla jsem toho dost, prostě nemůžu se ani pohnout, protože moje nohy mi řekly ne a bolí mě snad každý sval. Svaly. Díky svalům pohybujeme svým tělem. Díky svalům se usmíváme.
V dnešní době, tedy myslím, se vše bere na lehkou váhu. Všichni se všemu smějí, ano je dobře že se smějí, ale občas se smějí i věcem, které k smíchu nejsou. Jak by to vypadalo kdybyste někomu vyznávali lásku a začali se u toho tlemit? Jak by to vypadalo, kdybyste někomu ublížili a začali se tomu tlemit, oh, pardon tohle už se děje dnes a denně, ale nechápu vás lidi, kteří tohle děláte. Smích je skvělý, ale je jako móda. Někdy je méně, více.

Btw. Zase se mi povedlo napsat článek úplně o ničem a o všem dohromady. Omlouvám se vám, ale moje pocity také nejsou uspořádané, tak snad mě omluvíte. Asi si půjdu pustit nějaký film a pomalu u něho usínat, páč po tomto týdnu, budu spát asi celý víkend. Přeji pěkné pospáváníčko a žijte sladce!

Nadpřirozeno a duchové

26. november 2015 at 21:23 | Nusi |  Názory s Nusi
monster black and white
girl american horror story
Jsem jediná komu přijde, že i duchové jsou v dnešní době mainstream? Každá youtuberka natáčí nějaký svý příběhy, a o že až teď? Tak před (půl) rokem ještě nikdo taková videa nenatáčel. Ovečky v davu, hah. Asi si myslíte, žže kážu vodu a piju víno, páč teď taky píšu článek o nadpřirozenu. Neříkám, že se mi nikdy nic nestalo a že mě vůbec neláká vyvolávat duchy, láká a víte jak moc. Ale co když jsou duchové hodní, dobří? Co když jsou něco v podobě karmy a děsí jen zlé a nevychované? Zamysleli jste se nad tím někdy takhle? Youtuberky natáčí videa, co se jim přihodilo a upřímně většina youtuberek jsou namyšlené, rozmazlené a sláva jim stoupla do hlavy. A pokud říkáte, že ne.. pochybuju že znáte třeba Teri Blitzen. Tenhle článek měl být ale úplně o něčem jiném. Co když jsou vážně duchové hodní a třeba Vám i pomáhají? Natáčí se miliony hororů, kde vám vmasírují do hlavy, že duchové jsou zlí a blabla.. Ale co když to tak vůbec není?

nejlepší je spát ve tmě. nemůžete vidět, kdo vás pozoruje.



0.1 | Matěj

24. november 2015 at 15:49 | Nusi |  vymýšlivá
black and white, boys, and gif image

Matěj byl obyčejný středoškolák jako všichni ostatní. V ničem extra nevynikal a nic ho nějak zvlášť nebavilo. Napříč tomu byl oblíbencem učitelů. Mohl za to děkovat, protože jako jediný nevyrušoval v hodinách a nesmál se nesmyslným vtípkům. Vždycky když se učitel rozčiloval, přemýšlel, jak by bylo krásně, kdyby se teď válel na pláži nebo procházel douškami voňavého lesa. Jaké by to přišlo asi jemu, kdyby ho 22 žáků neustále okřikovalo a nenechalo ho doříct ani jednu jedinou srozumitelnou větu. Ach, chudák kantoři, mají to s námi, teda s nimi ale těžké. Ale nelituji toho, alespoň mám, co pozzorovat. Jak by mu bylo krásně kdyby mohl doma v klidu pozorovat jak si oblaka na obloze hrají. Ve škole se mu pozorovalo těžko, protože většinou bývali v suterénu a na mráčky nedohlédl. Jak by bylo krásně kdyby mohl pozvat svou vyvolenou do kina, jeho vyvolenou byla Nataša. Spolužačka. A vévodkyně všech blbůstek a maláčských vtipů. Uvědomil si, že takovouhle Natašu asi nechce. Ale dospěje ona sama někdy nebo zůstane pořád takovou jakou je. To už se asi nedozvím. Mám jasný cíl, jasný plán. Chci jít studovat biologii a chemii, jenže Nataša v těchto předmětech nevynikala. Vlastně nevynikala v ničem. Ale on v podstatě také ne, hlavně v jejich společné konverzaci. Ale proř byl tolik jiný než jeho přitroublí spolužáci. Proč ho zajímala víc knížka, než drby o nejhezčích holkách na škole. Proč, je něco špatně s ním nebo s nimi. Nemá smysl pro humor, nebo je už moc dospělý?

Nastokrát naposled

23. november 2015 at 20:10 | Nusi |  Téma týdne
quote grunge
Kolikrát již jsem si řekla, dám mu další šanci, naposledy. Zůstanu v postelni ještě na dalších 5minut, naposledy. Zítra začínám s dietou, ale dnes si ještě naposledy dám čokoládu. To je rozhodně naposledy, co jsem se nenaučila na test. To je naposledy, co jsem v tomhle článku použila slovo naposledy, hahah mám tak dobrý vtípky.

Všichni známe to naše naposledy, už se mi nechce psát každý naposledy kurzívou, Nusi je hold moc líná. Někdy myslíme naposledy a někdy zase naposledy. Abych vám to objasnila. Někdy používám doopravdický naposledy a myslím to fakt vážněale někdy jen to fakeový. Ale stejně se mi vždycky všechna naposledy seskupí do jednoho naposledy, které nemyslím vůbec vážně.
Žijeme poprvé a naposledy, i když já osobně si myslím, že po smrti bude ještě nějaký život. Ale berme to tak, že žijem naposledy. Takže dělejte jen, to co vám baví, nezabívejte se blbostma a hlavně, pokud máte někoho rádi, řekněte mi to. Nedokážete si ani představit jak to dokáže spravit den. A pokud máte někoho rádi ještě víc, řekněte mu/jí to také. Abyste pak na smrtelné posteli nevěšeli hlavu a nebyli ze svých úvah a blbých činů, které by v naší době mohly působit trapně zklamaní.
Trošku se mi ten článek překotil, asi jako vždy, ale snad chápete, co tím chtěl básník říci. A jak již víte a je tu u mě na blogu známo, žijte sladce!

Diary 0.7 | moje neyléčitelná duše, vánoční písničky

22. november 2015 at 23:04 | Nusi |  Diary
girly_m christmas
Zdravím vás drahoušci,
zase se mi nakupilo pár věcí k prodlení, takže se o ně s vámi podělím v tomto článku. Já jsem už asi fakt nenormální, v pátek jsem se jako malá těšila na pondělí, důvod si zdovolením nechám pro sebe, a teď? To pondělí nechci ani vidět, ale přitom se nc nezměnilo a já bych se měla pořád stejně těšit. Už jsem asi taková nevyrovnaná a roztěkaná. Přitom se snažím sebevíc, abych působila klidně a vyrovnaně. Víte co je klidný a vyrovnaný? Vánoce.
Aspoň na mě Vánoce působí klidně, žádný stres, vyspávání v teplých ponožkách a vůně dobrého jídla a nálady se rozléhá po celém bytě. Z celého srdce nesnáším Justina a Arianu Grande, ale vánoční písničky jsou prostě vánoční písničky a my už s nimi strašíme v polovině listopadu. AG - Santa Tell Me, JB - Mistletoe, JB - All I Want For Christmas Is You, jinak jsem při písničce Mistletoe vždy přemýšlela, že jim není zima, když si to tam štrádují oba tak v koženkové bundě, jasně, je to jenom klip Nusi. Ale mně v zimě vždycky zčervená nos a klepu se jak debil a zuby mi říkají, že je načase si sednout do nějaké teplé kavárny.
Jinak ještě k tomu počasí, je to fakt hnus. Prší, fouká, je zima a já klepu na zastávkách kosu, ano Nusi, tomu se říká zima, hah. Ta snad letos napadne i něco málo sněhu, protože nejhorší je když je zima, ale není sníh. Ten sníh ve mně probouzí endorfíny a tím pádem mi nebývá taková zima, ale přiznejme si, moc toho sněhu v našem podnebném pásu není.
Jo, a ještě bych zapomněla, další srdcovka na Vánoce, nesměla bych na ni zapomenout. W - Last Christmas
Užívejte si života, nestresujte se, protože nemáte žádné dárky jako já, ono se to nějak stihne. Žijte sladce!


Hunger Games, Síla Vzdoru 2.část aneb očekávané zakončení

21. november 2015 at 19:07 | Nusi |  Názory s Nusi
black and white, quote, and sad image
Dámy a pánové,
dlouho očekávané, dlouho opomíjené Hunger Games jsou u konce. Již jsem viděla závěrečný díl a chtěla bych se s vámi teď podělit o své poznatky a názory. Pokud jste nový díl ještě neviděli a nechcete mít plnou hlavu spoilerů, tak tento článek raději nečtěte, abych vám vše zas nevychrlila.
Mně Hunger Games přišli komplikované a překombinované už u minulého dílu. Bylo toho prostě moc. První dva díly jsem žrala, a nemohla jsem se dočkat dalších. Ale ten rok zpátky, co vyšla Síla Vzdoru 1.část mě to vůbec nenadchlo. Vlastně to bylo o ničem, jen přecházeli z krajů do krajů a nebyla tam žádná akce a bylo to nudné. Ale tenhle díl byl dobrý! Bylo to akční, emotivně silné a scény tam byli taky krásné. Jen mě hrozně naštvali, když zemřel Finnick. To jsem myslela, že se v tom kinu zblázním. Abych to uvedla na pravou míru, Hurikána jsem nikdy moc nemusela a Peetu jsem měla ráda hned od začátku, byl hrozně roztomilý, akorát teď v závěrečném dílu měl dsné vlasy, fakt jeho vlasy se mi vůbec nelíbily. Ale Finnick, Finnick byl dokonalý vždy a hodně mě mrzelo, že zemřel. Hrozně se mi líbila scéna, kdy se Finnick s Annie vzali a prostě.. bylo to krásný. A ještě když Finnick zemřel a Peeta s Katniss se vrátili a žili spolu, jak jim Annie napsala dopis a poslala fotku sebe se svým synem, to mě taky dojalo.
Běhal mi mráz po zádech, jak zezačátku byl Peeta přivázaný na tom sedátku a kdykoliv bylo něco s Katniss dostal záchvat, to bylo fakt, nedokážu se moc dobře a smysluplně vyjádřit, chci říci, že to měli dobře natočené, protože mi běhal mráz po zádech, no to je fuk. No, a konečná scéna. Katniss s Peetou spolu budou žít a posléze spolu budou míti děti. Pokud si pamatujete, co řekla Katniss svému děťátku tak to bylo taky krásný, ale konec jsem čekala jiný. Nejsem moc na happyendy a tohle byl happyend jak prase. Fakt jsem to nečekala. Právě svým koncem se mi líbil film jako Papírová města nebo Hvězdy nám nepřály, ale ten konec prostě, nelíbil se mi.
beautiful, the hunger games, and peeta mellark image
Jak již jsem říkala, nejvíce se mi líbil první a druhý díl. Arénové scény a dobrodružné, akční scény. Hlavně teda jsem byla hrozně příjemně překvapena tím druhým dílem. Aréna v podobě hodin a moře a všechny ty nástrahy, prostě to bylo skvěle vymyšleno. Ale upřímně, jsem ráda, že se Hunger Games už ukončili a snad přijde nějaký další vynikající film. Do té doby mi můžete napsat svůj názor na celou tuto věc a žijte sladce!



Tóny ticha a obrazy duše

21. november 2015 at 11:08 | Nusi |  Názory s Nusi
world flowers
Bohužel všichni nejsme stejní. Někdo nevidí, někdo je němý, někdo je na vozíčku.. Proto si važme toho, co máme. Že můžeme bez zásadních problémů sportovat, ano, i s handicapem se dá sportovat, ale víte jak to myslím, můžeme si jít do normálního kina a můžeme slyšet všechny ty krásná slova, která nám někdo může říci, bohužel krásná vždy nejsou.
Nejdříve bych chtěla rozbrat nevidící. Můžete poslouchat hudbu, mluvit, komunikovat s ostatními lidmi, můžete si číst, samozřejmě v Brejlově písmu, můžete jít do kina, prý existují taková sluchátka, které lidem říkají, co se právě odehrává na plátně. Ale zase nevidíte, že ano. Aspoň nevidíte arogantní pohledy ostatních, ale zase neidíte žádný úsměv, barvy podzimu apod. Zajímalo by mě, jak třeba člověk s touto poruchou sní. Jestli má nějaké sny.
Neslyšící, neboli němí. Můžou pozorovat, dívat se, ale nemohou komunikovat. Protože neslyší naši řeč, nedokáží ani mluvit. Můžou vnímat svět jen očima, rukama a chuťí. Nemohou slyšet ta krásná slova, které vám může někdo říct, ne vždy jsou ale krásná že ano. Zase by mě zajímalo, jak tito lidé slyší. Jestli slyší aspoň nějaké útržky nebo tak.
Já osobně, kdybych si měla vybrat, vybrala bych si spíš přijít o oči. Pořád můžete zůstat ve světěě a vnímat. Ale tenhle článek neměl být na způsob, abych tady povrchně sepsala výhody a nevýhody. Chtěla jsem se nad tím jen zamyslet a přečíst si i váš názor. Lidé s takovýmto handicapem jsou stále lidé a upřímně, toho života si určitě užívají více než my, protože my máme vše, kdežto jim něco zbývá, tak se snaží žít naplno. Buďme jako oni. Žijme naplno. Žijte sladce.

Paní domácí přirostl nos nahoru

19. november 2015 at 15:12 | Nusi |  My life
Kapitánský deník; Den 1.; 15:13místního času
Mám toho teď hodně, ale to asi každý. Je asi polovina listopadu, takže měsíc do Vánoc a já nemám ani jeden dárek. A ani nevím, z čeho ty dárky budu kupovat, letos bude Ježíšek asi o něco chudší. Včera trenál, dneska trenál a beztak 126543 písemek. Kdo je na tohle stavěnej?
Každé ráno, většinou, potkávám takovou paní. Já osobně jí říkám paní domácí. Chodí s vychrtlým pejskem, ale je to ten typ psa, který vychrtlý má být, já se ve psech a obzvláště v plemenech vůbec nevyznám, klasiky Nusi. No a tato paní domácí nosí nos pěkně nahoru. Vypozorovala jsem že děti a bydlí poblíž. Ale prostě má nos nahoru. Všichni několikrát do dne potkáváme nové lidi a o některých si vážně řeknete, že musí být příemní jak prdel, ironie a její krása. No, doufám paní domácí, že mě budete nadále provázet mou každodenní rutinou a koukat se na mě, jak kdybych spadla z Marsu. Stejně tóny vaho pohledu přes tu tvrdě skvělou hudbu nikdy nebudu brát vážně.

5 zdravých tipů pro vaše lepší já

17. november 2015 at 17:01 | Nusi |  Tips for you
Přeji krásné volné podzimní odpoledne drahoušci,
dnes je svátek, tudíž jsem zůstala doma. Venku je hnusně a náplň mého dne je učení, knížky a pohádky. Večer o půl deváté se hraje volejbal, takže se těším a zítra hurá na trénink. Tenhle článek mě napadl hodně spontánně a doufám, že se vám bude líbit. Jedná se o 5tipů, jak se udržet v lepší kondici, prostě nějaké ty nápady pro zdraví.

Pijte více vody
Já vodu piju každý den. Přesedlala jsem na ni asi tak před 4mi lety a od té doby do školy, na trenál a kamkoliv jedině voda. Je pro mě až úlekem, kolik lidí se mnou tento rituál nesdílí. A dokonce někteří tvrdí, že jim "díky bohu voda nechutná". Aha, podle mě je voda skvělá. Máte po ní čistší pleť, lépe hubnete apod. Ale stejně, nejlépe chutná voda, když si odmakáte své na tréninku a potom zazní ta skvostná věta, "Můžete se jít napít". To vám garantuju.

Meditujte
Nemusíte nutně meditovat, ale já třeba si někdy sednu nebo lehnu, pustím si nahlas meditační hudbu, zavřu oči a snažím se vypnout. Třeba právě dnes jsem před tím, než jsem se šla učit, prostě jsem si sedla a tak 10minut seděla a vypla s těmi sluchátkami a nevěříte jak moc se mi potom ty informace naskákaly do hlavy samy. Budete potom zklidnění, vyrovnaní a plní energie. Ale samosebou nejlepší místo na meditaci je někde v přírodě, v lese a místo té hudby posloucháte přírodu.

Kakao do postele, prosím!

16. november 2015 at 16:29 | Nusi |  co na srdci, to na blogu
Kakao, prosím!
Když ležíte v rozehřáté posteli, nohy se vám neklepou zimou, jako kdybyste si do ní před pár sekundami lehli, ale už jdou správně prokrvené a ani zuby se vám neklepou a neběhá vám mráz po zádech. To je ten správný čas na kakao. Skočíte si do kuchyně s velkými chlupatými ponožkami na nohou a už si prozpěvujete, protože vás nečeká nic jiného než si udělat vaši domácí specialitu ve formě kakaa a bucnout si zpátky pod peřiny. Už už vytahujete o smradlavé mléko z ledničky a vzpomínáte, jak moc vlastně nesnášíte mléko. Ach ano, ty časy ve školce, kdy nám ho nutili a také nám ho úspěšně zhnusili. Ale kakao je kakao a kakao svou chutí kakaa krásně to hnusné mléko se škraloupem okakauje. Dále váš oblíbený hrníček zformovaný striktně jen na výtečné kakao. Ach, jak to bylo hezké, když mi maminka udělala každé ráno k snídani kakao. Ted už to bohužel nestíhám a tak čas na mou pochoutku nastává právě teď. Ale kolik lžiček vlastně? Mám velký hrnek, mám velkou chuť na kakao a velkou radost. To znamená, že si vezmu velkou naběračku a naberu velké lžičky. A už jen zamíchat a máme hotovo. Utíkáte rychle zpátky pod peřinku, kde si v klidu vychutnáte své kakao. Ale ne! Místo dobrého granka jste použili asi 90% kakao, které je sypké a hnusné. A máme po kakau..
coffee, girl, and chocolate image