Teď bych se Vám chtěla s něčím svěřit, protože jestli to ze sebe nevypustím, tak se asi zblázním..
Chodíte do školy, po chodbách a jste v pohodě, je vám dobře. Párkrát potkáte jednoho kluka a to proto, že má kmenovou třídu na patře jako vy to jsem zjistila až pozdějš. Nemluvíte spolu, akorát si prostě věnujete pohled studentů, který většinou říká "Pomoc, budem psát písemku" nebo "Kurv*, zapomněl jsem na esej!". Tohle ale tenhle typ pohledů nebyl. Ale pořád mi bylo dobře a..prostě to bylo fajn. Jenže teď, když jsou prázdniny, tak logicky nechodím do školy a ani jeden z těch pohledů nevídám. No, a tak mi asi ruplo v bedně to mi ruplo už dávno, to není novinka, ale asi jsem se zamilovala. I když tomu, asi nemůžu říkat zamilování, když jsem vám v jednom článku říkala, že takhle zamilování podle mě nevypadá.. No, tak jak to říct? Co se se mnou asi děje? No, bože, kolikrát budu ještě začínat slovem "No, " řekněmě, že mi chybí pohledy. Je to vážně ironické. Nevím, co se to s mým mozkem stalo, ale chtěla bych vygumova část, které se říká zase jsem se já blbá zamilovala. Jenže to nejde, nebo možná jo, ale já nevím jak, ne nejde to, zase už jsem se v tom sama zamotala. No, jak originální začátek věty, nemyslíte? chtěla jsem se vás zeptat, jestli se vám to stalo už taky, protože to není poprvý, co jsem se zailovala, ale asi je to poprvý, co jsem se zamilovala a my jsme spolu nestačili prohodit ani 2pitomý slova. Jsem asi vážně moc moc moc divná, takže #stayweird! Prosím, vyjádřete se na to, protože jinak se z toho už fakt zblázním ne, že bych se doteď ještě nestačila zbláznit.. Love you to the papertown and back to the Alaska! <3 xoxo, Nusi