I'm smiling bitches!

13. april 2015 at 19:44 | Nusi |  Téma týdne
Untitled
Ahojte!
Takže hned na úvod bych se chtěla moc omluvit, protože včera jsem si sedla k počítači a už jsem měla rozmyšlený článek a fotky, no a co se nestane? Nejde se připojit k wifi, tak dobře, restartuju jak router tak počítač a ono to pořád nejde. Pak zvoní soused, že jim taky nejede wifi, hmm, tak to je super! Takže včera úplně beez wifiny, dnes bude článek o něčem jiném, bude takový motivační, protože se mi zaalíbilo téma týdne. Doufám, že se vám bude líbit, protože ai každý někdy zažil nějaké to posmívání. Už teď to hodně okecávám, tak přejdu rovnou k tématu!:)
Na základce se mi hodně posmívali, ale dalo se to vydržet. Tady na gymplu se mi taky zezačátku starší třídy posmívali, naštěstí toho nechali, no stejně bych si z toho nic nedělala. To, že se vám někdo posmívá, znamená jen jedno. Buď na vás ten člověk žárlí, nebo máte něco, co on nikdy mít nebude, nebo se mu líbíte a dává to najevo zvláštním způsobem no a nebo má prostě takovou škodící povahu, což je teda velice smutné. No a nebo se nemá rád a není se sebou spokojený a proto hledá chyby na ostatních. Nikdo by si z posmívání neměl nic brát! Například mně se posmívali starší, kteří mě ani neznali, takže jsem si to vůbec nebrala, protože mě prostě neznají a nemůžou vědět jaká jsem. No a pak tu máme takové 'menší' inteligenty se kterými se setkávám celkem často a tihle už mě vážně štvou. Protože mám větší nos a mám kolem něho atopickej ekzém (dá se to zakrýt makeupem), ale když jsem měla rýmu tak musím smrkat a jak si ten nos dřu, tak mi zčervená a mám ho velkej a červenej. No a samozřejmě experti, se k tomu musí vyjádřit stylem "Proč máš tak červenej nos?", "Máš nos jako klaun!", "Vypadáš jako klaun", ale nejvtipnější na tom je, že tihle experti kteří mi to říkali, byli nejhnusnější z celé třídy, těmhle lidem už se vážně jenom směju. Jen proto, že nejsou spokojení sami se sebou, tak musí shazovat ty ostatní a škodit jim. Upřímně je to dost ubohé.
K tomu se taky pojí téma blog, youtube apod. Teď na gymplu vůbec nikdo neví, že mám blog, nechci, aby to lidi věděli. Blog je pro mě něco jako skrýš, něco o co se můžu starat a když je mi smutno, můžu se do toho vyzpovídat. Bohužel na základce se ještě o mém starém blogu vědělo a když na něj náhle přišla řeč, člověku je trapně, too zná každý, kdo to už někdy zažil. I hodně youtuberům/kám se smějí. Tihle lidi maj asi komplexy, nebo jsou tak vymaštění, že si musí 'vybíjet' zlost na ostatních urážkami. Z toho plyne, nikdy si neberte k srdci nějakou urážku o tom jak vypadáte! Každý je jiný a každý vypadá jinak a třeba byste tomu nevěřili, každý má chyby! Ale když to má člověk psychicky v pořádku, tak je to mnohem mnohem lepší než když je nějaká fakt hezká holka mrcha. Nedávno jsem se učili o kaokaghátii, to znamená, že aby byl člověk hezký, musí být hezký jak zevnějškem tak vnitřkem, zkrátka chování taky hodně znamená.
No, už bych ten článek asi ukončila, protože se mi to zdá celkem dlouhé a napsala jsem snad všechno, co jsem chtěla. Takovýhle článků bude asi ještě několik protože dnešní doba mě fakt neskutečně rozčiluje a někteří lidé taky. A ja to máte vy? Zažili jste posmívání? A pokud jste to dočetli až jsem, tak jste fakt borci!:)
Opravdu si nikdy neberte, to co vám lidi říkají, protože moji návštěvníci jsou úžasní a mají úžasné blogy a ostatní nemají právo se jim posmívat!:) Mám vás ráda!<3 xoxo, Nusi:)
 


Comments

1 MišQa MišQa | Web | 13. april 2015 at 20:26 | React

Wow, líbí se mi, jak si to napsala ´, je to doopravdy hezké a motivační :3. Já jsem naštěstí měla štěstí *klep, klep*, že se mi nikdo ze známých neposmíval, ale jedna moje rádoby kamarádka furt vytahuje jednu příhodu z 1.stupně ze základky(nechci jí psát). Není mi moc příjemná. Říkala jsem si, že po základce už od ní budu mít klid a ono houby, šla na stejnou školu jako já -.-... Ale mám to štěstí, že mám úžasnou nejlepší kaamrádku a na gymplu jsem si našla dvě holčiny, kterým je jedno, co mele nějaká nána, co si o sobě myslí, jak je boží.

2 Cece Cece | Web | 14. april 2015 at 19:57 | React

Mě se smáli spolužáci od 1. do 3. třídy kvůli tomu, jaké oblečení nosím, jaké mám vlasy a jak zkrátka vypadám. Byla jsem ale malá, takže jsem se o vzhled skoro vůbec nezajímala a ostatní byli samozřejmě ti "lepší" a tak mi pořád nadávali, brali věci a v tu dobu jsem chodila ještě do družiny, ale my jsme měli tak přiblblou družinářku, že když se něco stalo, tak jsme si to měli vyřešit sami.. Jednou se mi smáli tak, že jsem ve škole chytla záchvat a nemohla jsem vůbec mluvit a brečela jsem pořád a oni se mi pořád posmívali a v tu dobu mě zrovna přišli vyzvednout rodiče a když jsem jim to řekla, tak za těmi dětmi přišli a vynadali jim. Ta škola sama o sobě byla celá s prominutím retardovaná; šlo jim jenom o to, aby škola vypadala co nejlépe, ale o lidi v nich se vůbec nestarali. Na druhé pololetí třetí třídy jsem přestoupila do jiného školy v jiném městě, to jsme se taky stěhovali a znáš to.. Byla jsem nová, tak na mě všichni koukali a všechno šlo prostě hezky, měla jsem kamarády, samozřejmě sem tam jsme se i ve třídě pohádali, ale v šesté třídě to začalo.. Změnil se kolektiv, protože čtvrtina třídy propadla a pořád se střídali noví žáci a odcházeli a když se to teda na začátku šesté třídy ustálilo, tak jsme se ve třídě rozdělili na dvě skupinky - ti "lepší" a ti "horší". Já jsem zapadla mezi tu "lepší", ve kterých je i se mnou sedm členů a pořád jsme se nějak hádali, pomluvali, shazovali viny na druhé a prostě to bylo strašně velké bojiště, kde jsme museli vydržet. Samozřejmě se mi taky párkrát smáli opět kvůli mému vzhledu, ale to byl prostě jejich koníček, dělali to všem.. Někdy jsem měla pocit, že chci patřit do té skupiny "horší", ale v té se spolužáci chovali opravdu jak malé děti, někteří chytří a někteří hloupí, ale podle mě by jsem se s nimi nemohla bavit, protože jsou opravdu jak děti a navíc by to nebylo tak jednoduché přestoupit.. Běžel čas a najednou jsem byla v sedmé třídě, ve které jsem teď a zázračně si všichni rozumíme, pomáháme si, když někdo zapomene úkol, tak automaticky řekne: "Oh, dělej, máš 3 minuty do zvonění. Umíš mámin/tátův podpis?" a prostě si takhle rozumíme, což je fajn. Jsem za to ráda, protože není nic horšího, než kdyby se ti smál člověk, který sám není dokonalý. :)

3 Abby Abby | Email | Web | 15. april 2015 at 19:28 | React

velmi se mi líbí jak jsi to napsala, se mnou se moje kamarádka přestala minulý rok bavit a bylo to pro mě úplně nejhorší, bylo to jako kdybych ztratila sestru, vůbec nevím co jsem jí udělala, že se se mnou přestala bavit, tak jsem si řekla, že se s ní taky bavit nebudu. Ale měli jsme spolu laborky a ještě mě seřvala že se s ní nebavím. To mě asi vytočilo nejvíc. Stejně mi přišla furt nafoukaná. Ale teď jsem ten nejšťastnější člověk na světě, když jsem přešla na jinou školu. A už jí nevídám a jsem za to moc ráda.

4 Zuzi :) Zuzi :) | Web | 16. april 2015 at 13:46 | React

Sama jsem si posměch na základce zažila. Když si na to vzpomenu, tak mě to hodně mrzí. Nedá se ale bohužel nic dělat. Lidi takoví jsou a bohužel budou. Naštěstí, jsou i lidi, na kterých mi záleží a jim záleží na mě a za ty jsem nehorázně vděčná <3 A k tomu posměchu.. Díky tomu jsem se naučila nebrat všechny ty řeči tak vážně a mít se ráda takovou, jaká jsem:)

5 Lily Love Lily Love | Web | 17. april 2015 at 15:54 | React

Taky se mi občas posmívali posmívali :/ Jinak skvělý článek,udělal mi radost a potěšil mě.Kdyby někdo věděl o mojem blogu tak opravdu nevím co bych dělala,nikomu jsem o tom neřekla a když třeba přijde řeč na nějaký blog nebo se mě nekdo zeptá zda mám blog atd..tak zapírám :DDD

6 blom blom | Web | 18. april 2015 at 6:54 | React

Páni! Nádherný článek..<3! Klobouk dolů, smekám-hltala jsem ho od začátku až dokonce!
Jinak musím ti říct, že je mi neskutečně moc líto, že se tak skvělý člověk jako ty setkal na základní škola s tímhle..absolutně si to nezasloužíš, ale souhlasím s tím co jsi napsala jsou to jenom hloupí lidi, kteří jenom hloupě zavidí.. je mi to opravdu hrozně moc líto, že sis tím prošla, ale jsi neskutečně dobrá, že jsi to všechno zvládla! :)
Já jsem se s tím nikdy nesetkala, jsem za to moc ráda, ale třeba k tomu jak jsi psala, že na základce o tvém blogu věděli, tak já to tak taky mám. A právě už tam ani nechci psát takové ty osobnější věcí, někdy bych se o ně ráda podělila, ale nechci aby si to četli spolužáci..:)*
Máš perfektní blog, jsi skvělá! :)

7 Ivet Ivet | Email | Web | 20. april 2015 at 20:29 | React

Krásný článek, mrzí mě, že za těch pár dní jsem o tolik přišla, máš opravdový talent na psaní takových článků. Také jsem na toto téma týdne psala článek, ale zdaleka není tak dobrý jako ten tvůj. Pokud jde o blog, mám to stejně nikdo z mých kamarádů a ve škole o něm neví. Je to takové mé menší tajemství :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement