Ahojte!
Takže hned na úvod bych se chtěla moc omluvit, protože včera jsem si sedla k počítači a už jsem měla rozmyšlený článek a fotky, no a co se nestane? Nejde se připojit k wifi, tak dobře, restartuju jak router tak počítač a ono to pořád nejde. Pak zvoní soused, že jim taky nejede wifi, hmm, tak to je super! Takže včera úplně beez wifiny, dnes bude článek o něčem jiném, bude takový motivační, protože se mi zaalíbilo téma týdne. Doufám, že se vám bude líbit, protože ai každý někdy zažil nějaké to posmívání. Už teď to hodně okecávám, tak přejdu rovnou k tématu!:)
Na základce se mi hodně posmívali, ale dalo se to vydržet. Tady na gymplu se mi taky zezačátku starší třídy posmívali, naštěstí toho nechali, no stejně bych si z toho nic nedělala. To, že se vám někdo posmívá, znamená jen jedno. Buď na vás ten člověk žárlí, nebo máte něco, co on nikdy mít nebude, nebo se mu líbíte a dává to najevo zvláštním způsobem no a nebo má prostě takovou škodící povahu, což je teda velice smutné. No a nebo se nemá rád a není se sebou spokojený a proto hledá chyby na ostatních. Nikdo by si z posmívání neměl nic brát! Například mně se posmívali starší, kteří mě ani neznali, takže jsem si to vůbec nebrala, protože mě prostě neznají a nemůžou vědět jaká jsem. No a pak tu máme takové 'menší' inteligenty se kterými se setkávám celkem často a tihle už mě vážně štvou. Protože mám větší nos a mám kolem něho atopickej ekzém (dá se to zakrýt makeupem), ale když jsem měla rýmu tak musím smrkat a jak si ten nos dřu, tak mi zčervená a mám ho velkej a červenej. No a samozřejmě experti, se k tomu musí vyjádřit stylem "Proč máš tak červenej nos?", "Máš nos jako klaun!", "Vypadáš jako klaun", ale nejvtipnější na tom je, že tihle experti kteří mi to říkali, byli nejhnusnější z celé třídy, těmhle lidem už se vážně jenom směju. Jen proto, že nejsou spokojení sami se sebou, tak musí shazovat ty ostatní a škodit jim. Upřímně je to dost ubohé.
K tomu se taky pojí téma blog, youtube apod. Teď na gymplu vůbec nikdo neví, že mám blog, nechci, aby to lidi věděli. Blog je pro mě něco jako skrýš, něco o co se můžu starat a když je mi smutno, můžu se do toho vyzpovídat. Bohužel na základce se ještě o mém starém blogu vědělo a když na něj náhle přišla řeč, člověku je trapně, too zná každý, kdo to už někdy zažil. I hodně youtuberům/kám se smějí. Tihle lidi maj asi komplexy, nebo jsou tak vymaštění, že si musí 'vybíjet' zlost na ostatních urážkami. Z toho plyne, nikdy si neberte k srdci nějakou urážku o tom jak vypadáte! Každý je jiný a každý vypadá jinak a třeba byste tomu nevěřili, každý má chyby! Ale když to má člověk psychicky v pořádku, tak je to mnohem mnohem lepší než když je nějaká fakt hezká holka mrcha. Nedávno jsem se učili o kaokaghátii, to znamená, že aby byl člověk hezký, musí být hezký jak zevnějškem tak vnitřkem, zkrátka chování taky hodně znamená.
No, už bych ten článek asi ukončila, protože se mi to zdá celkem dlouhé a napsala jsem snad všechno, co jsem chtěla. Takovýhle článků bude asi ještě několik protože dnešní doba mě fakt neskutečně rozčiluje a někteří lidé taky. A ja to máte vy? Zažili jste posmívání? A pokud jste to dočetli až jsem, tak jste fakt borci!:)
Opravdu si nikdy neberte, to co vám lidi říkají, protože moji návštěvníci jsou úžasní a mají úžasné blogy a ostatní nemají právo se jim posmívat!:) Mám vás ráda!<3 xoxo, Nusi:)